Přetíženy aneb o právu na únavu v době automatických praček

Kateřina Trávníček mě kontaktovala s tím, že by společně s Martinou Maškovou ráda napsala knihu o ženách a mentální zátěži, které čelí. Knihu, která nebude klást další nároky, ale naopak bude laskavá. Věděla jsem, že bude rezonovat.

Když jsem ale knihu nadšeně prezentovala na ediční radě, mí mužští kolegové byli skeptičtí:

• Bude to někoho zajímat?
• Nebude to ufňukané?
• A nebude se mužská polovina populace cítit dotčená, že píšeme jen o tom, jak těžké to mají ženy? (spoiler: cítí, ale k tomu se dostanu později).

Já si byla naprosto jistá, že tohle téma někoho zajímat bude.

Nejenom proto, že Kateřina a Martina jsou fantastické odbornice, ale i proto, že přetížení a mentální zátěž jsou zkrátka témata, která se ve společnosti řeší málo. Práce v domácnosti je neviditelná, nevděčná, nekonečná a především neviditelná. 

Mají dnešní ženy právo na únavu, když mají pračky a sušičky?

„Máte to o tolik lehčí než vaše matky a babičky! Nemusíte vyvařovat látkové pleny, drhnout podlahy na kolenou… Kdybyste pořád neseděly na telefonech, zvládaly byste všechno. Jste prostě jen ufňukané a starat se o domácnost není žádná jaderná fyzika.“ Podobné výroky pravidelně zaznívají v internetových diskuzích nebo napřímo od starších generací.

A já je nerozporuji.

Jsem šťastná, že nemusím každé ráno podojit krávu a nanosit vodu ze studny, abych mohla svým deseti dětem, z nichž polovina se nedožije dospělosti, dát něco k jídlu. Výdobytky moderního života jsou úžasná věc a já jich s povděkem využívám.

Současně ale moderní doba přinesla celou řadu jiných povinností a úkolů. Třeba až moc informací, kterým čelíme s mozky, které se od pravěku nevyvinuly, takže informační zahlcení je pro ně extrémně náročné.

Naše matky a babičky například nemusely: 

• Vybrat dětem dostatečný počet rozmanitých kroužků, které jim zajistí všestranný rozvoj, ale zase ne tolik, aby je nezahltily.
• Na všechny ty kroužky je vozit.
• Vyrábět nebo zajišťovat masky na karneval, Halloween, Den dětí, vánoční besídku, velikonoční besídku, ani péct muffiny na školní jarmarky.
• Pořádat narozeninové oslavy a zajišťovat dárky na oslavy, na které jsou děti zvány.
• Orientovat se v obrovské přemíře informací o očkování, výživě, výchovných stylech, školách.

Anebo nic z toho nedělat, ale bojovat s pocitem mateřské viny. Onoho vtíravého pocitu, že z dětí vyrostou čichači toluenu jen proto, že nechodily dost dlouho do Montessori kroužku nebo na kojenecké plavání.

Anebo snad proto, že 29. července 2018 v 19:57 na své děti ječely, že jsou nevděční smradi a že jestli okamžitě nezalezou do postelí, tak už ale opravdu dostanou na zadek? (Tohle se mi samozřejmě nestalo a částka taky nesouhlasí).

Zajímá to teda někoho?

Nepletla jsem se. Že kniha bude hit, bylo jasné už od spuštění předprodeje. Museli jsme ho nakonec zastavit na 1 500 kusech, aby autorky zvládly každý předobjednaný výtisk podepsat.

Vydání knihy pak spustilo lavinu zpráv od žen, kterým přinesla obrovskou úlevu. Jednoduše tím, že jim řekla: „Nejste rozbitá a nejste špatná matka, manželka, člověk, když občas křičíte. Nejste líná, nejste mrcha z pekel. Jste jen přetížená. Je toho na vás zkrátka moc.“ 

A co muži? Ti to snad nemají těžké?

Několikrát jsem se setkala s obavou, jestli Přetíženy nejsou namířeny proti mužům a nebudou jen ženám dávat munici do bojů a konfliktů. Troufám si tvrdit, že ne. 

Všichni toho máme moc. Všichni jsme přetížení. Muži také čelí svým vlastním společenským tlakům. Ve snaze finančně zabezpečit rodinu často přicházejí o vzácné momenty s dětmi. Vidí je hodinu večer, kdy se je společně se stejně přetíženou a podrážděnou manželkou snaží natlačit do postelí (a každý, kdo má děti, ví, že večerní rutina se může nepěkně zvrhnout). 

Oboustranným přetížením pak trpí i vztah. Unavený a přetížený člověk je náchylný k výbuchům, je podrážděný a nemá chuť na intimitu. Rodinné večery pak často vypadají tak, že dva lidé sedí v jedné místnosti, ale každý hledí do svého telefonu. Výsledkem bývá odcizení, partnerská krize a nezřídka i rozvod.

Bude od teď všechno růžové?

Kniha Přetíženy vám nenabídne kouzelný proutek, kterým mávnete a všechny vaše problémy rázem zmizí. Je to ale základní tábor, ve kterém si vyčerpaný člověk může odpočinout a nabrat sílu na další náročný výstup. 

Ač je určena primárně ženám, je v zásadě i silně promužská. Neradí ženám, aby se vzbouřily, zotročily své partnery nebo se hned rozváděly. Nasvěcuje problémy, kterým čelíme všichni. V dnešní společnosti pozdního kapitalismu se snaží ukázat, jak se zregulovat a hlavně: jak spolu mluvit, jak si vzájemně projevovat empatii, jak fungovat jako tým.

Za první rok své existence dala dvaceti tisícům čtenářek a čtenářů něco nesmírně důležitého: pochopení, validaci, pocit, že v tom šílenství nejsou sami a že z něj existuje určitá ceta ven. A to je víc, než v co jsem vůbec doufala.

Děkujeme!