Příběh Gisèle Pelicot je výjimečný – a musíme o něm mluvit

Gisèle Marie Françoise Guillou se narodila 7. prosince 1952 a šedesát osm let vedla naprosto běžný život. Vdala se, vychovala tři děti, po letech v domácnosti nastoupila do elektrárenské společnosti, kde se vypracovala na manažerskou pozici. Nedělo se zkrátka nic výjimečného ani dramatického.

V roce 2013 odešla i se svým manželem Dominiquem Pelicotem do důchodu. Přestěhovali se do domu v jihofrancouzském Mazanu a užívali si klidnější dny i dlouhé návštěvy vnoučat. Kdyby Gisèle netrápily zdravotní problémy, vše by bylo zdánlivě perfektní.

Gisèle dlouhodobě řešila vypadávání vlasů, úbytky váhy a výpadky paměti. Její blízcí se obávali Alzheimerovy choroby. Gisèle sama podezírala nádor na mozku. Lékařská vyšetření však žádnou z těchto diagnóz nepotvrdila. Skutečná příčina byla totiž mnohem děsivější.

Bez jejího vědomí

V září roku 2020 policie v nákupním centru zadržela muže, který tajně natáčel záběry pod sukněmi žen. Jak se později ukázalo, nešlo o ojedinělý incident. V jeho počítači policisté našli stovky fotografií a videí zachycujících opakovaná znásilnění jediné ženy.

Dne 2. listopadu 2020 byla na policii předvolána i ona. 

Zadrženým mužem byl Dominique Pelicot.

Ženou na záznamech byla jeho manželka Gisèle Pelicot.

Vždy omámená. V bezvědomí.

Vyšetřování odhalilo, že Dominique Pelicot své ženě po dlouhá léta tajně přidával do jídla a pití silné léky na spaní. Ve stavu bezvědomí ji pak v jejich společné ložnici nabízel dalším mužům prostřednictvím internetového diskusního fóra nazvaného „à son insu“ – tedy „bez jejího vědomí“.

Během deseti let se na těchto činech podílelo nejméně 83 mužů. Byli mezi nimi řidiči kamionů, pracovník ve zdravotnictví, vojáci, vězeňský dozorce nebo novinář. Otcové od rodin. Manželé. Pelicot vše systematicky dokumentoval a ukládal v počítači do složky s názvem Zneužívání.

Hanba musí změnit strany

Vyšetřování trvalo téměř dva roky. Jeho vyústěním byl soudní proces, který začal 2. září 2024 před soudem ve francouzském Avignonu. Na lavici obžalovaných stanulo 51 mužů ve věku od 26 do 74 let, včetně Dominiqua Pelicota. Většina z nich byla obviněna z jednorázového znásilnění, někteří se však k Pelicotovým vrátili až šestkrát. 

Dominique Pelicot se ke svým činům přiznal a byl odsouzen k odnětí svobody na 20 let. Dostal tedy nejvyšší možný trest za znásilnění podle francouzského práva. Všichni ostatní obžalovaní byli rovněž shledáni vinnými a odsouzeni k trestům v rozmezí tří až patnácti let vězení.

Trest dostal také provozovatel již zrušeného internetového fóra, na kterém si Pelicot s dalšími muži vyměňovali informace o omamování a zneužívání obětí. Své činy zde rovněž dokumentovali.

Během procesu, který trval více než deset týdnů, vyšlo najevo i to, že Pelicot naváděl dalšího muže k omamování a znásilňování vlastní manželky. Pelicot byl přítomen minimálně u tří z těchto útoků a svou vinu přiznal. Soud se zabýval také tím, že pořizoval nevhodné fotografie své dcery a dvou snach. 

Dominique Pelicot během procesu prosil svou rodinu o odpuštění. 

Nedočkal se.

Proč je Gisèle Pelicot výjimečná

Ještě před zahájením soudního procesu se Gisèle Pelicot se svým manželem rozvedla a vrátila se ke svému dívčímu příjmení. Měla možnost projít soudem v anonymitě, stáhnout se z veřejného prostoru a začít nový život pod jinou identitou. Mnoho obětí sexuálního násilí volí právě tuto cestu. Zcela pochopitelně. Gisèle se však rozhodla jinak.

Navzdory obavám otevřela soudní jednání veřejnosti a vystupovala pod jménem svého bývalého manžela. Ne kvůli publicitě, ale proto, aby stud nezůstal na ní. Aby byl vidět tam, kde má skutečně být – na straně pachatelů.

Svým rozhodnutím se stala tváří i hlasem tisíců žen, které podobnou zkušenost prožily, ale nikdy o ní nemohly nebo nedokázaly mluvit. Začaly jí psát podporující zprávy a dopisy. A Gisèle Pelicot pochopila, že má něco, co naprostá většina obětí ne – důkazy. 

„To je velmi neobvyklé. Proto tím celým musím projít a postavit se za všechny oběti,“ řekla svému právnímu zástupci.

Zpočátku k soudu přicházela se slunečními brýlemi. Postupně je ale odložila. Veřejně přijala roli obhájkyně zneužívaných žen, nikoli oběti. Důrazně odmítla, že by se měla za cokoli stydět. 

Její postoj rezonoval daleko za hranicemi soudní síně. V roce 2024 ji BBC zařadila mezi 100 žen roku a Financial Times mezi 25 nejvlivnějších žen roku. O rok později převzala cenu Prix Liberté a Řád čestné legie.

Gisèle Pelicot se stala globálním symbolem odvahy.   

Příběh psaný vlastními slovy

Příběh Gisèle Pelicot je veřejnosti dobře znám. V debatě však dlouho chyběl její vlastní hlas a ucelený pohled na to, co se stalo. Nejen popis deseti let zneužívání, ale také to, co odhalení předcházelo a především – jak s takovou zkušeností žít dál.

Gisèle Pelicot se proto rozhodla vyprávět svůj příběh v knize. Její memoár Óda na život není jen svědectvím o přežití. Je také hledáním smyslu, důstojnosti a naděje v situaci, která tyto pojmy od základu zpochybňuje.

Stejně jako její veřejné vystupování, i tato kniha přispívá k proměně způsobu, jakým o sexuálním násilí přemýšlíme i mluvíme. Otevírá prostor pro diskusi, která je i v 21. století stále naléhavá – diskusi o moci, vině, zodpovědnosti a postavení obětí.

Nebuď zticha, odhoď stud

Kolik žen kolem nás zažilo bolest, o které se nemluví? A kolik z nich stále nese hanbu, která jim nepatří? Můžeme jen hádat. Jak totiž ukazuje například reportáž Apoleny Rychlíkové, podobné příběhy se odehrávají i u nás. Mnohé oběti se setkávají s předsudky nejen ve veřejném prostoru, ale i v průběhu soudních řízení. 

Příběh Gisèle Pelicot je extrémní svou podobou, nikoli však podstatou. Sexualizované násilí v blízkých vztazích není výjimečné ani v českém prostředí.

Chceme proto navázat na cestu, kterou Gisèle Pelicot otevřela – cestu jasného vymezení proti viníkům a podpory obětí. U příležitosti českého vydání knihy Óda na život proto spouštíme kampaň Nebuď zticha, odhoď stud.

Součástí kampaně je podpora organizací, které se v Česku dlouhodobě věnují prevenci, pomoci obětem i systémovým změnám. Prevenci a vzdělávání v oblasti osobních hranic a sebeobrany zastupuje Moderní sebeobrana. Pomoc lidem zasaženým násilím v blízkých vztazích poskytuje Spondea. O změny legislativy a zlepšení postavení obětí domácího a sexualizovaného násilí dlouhodobě usiluje Pod svícnem. Mýty o sexu a vztazích boří Konsent.

Činnost vybraných organizací můžete podpořit prostřednictvím sbírky na platformě darujme.cz.

Protože hanba musí změnit strany.

Jana Prochásková