Šaman Michal Novotný přináší Kód zad

S Michalem Novotným mě pojí hodně vzpomínek, ale tato se mi vryla do paměti asi nejvíc:

Jsme na křestu jeho prvotiny Sport je bolest v pražském knihkupectví Luxor. Je tu namačkáno a někteří hosté na výzvu moderátorky vyprávějí o svém setkání se slavným fyzioterapeutem, nyní trochu nervózně sedícím za stolkem v čele salónku.

Vzpomínám si na mladého hasiče, kterého začaly bolet záda tak, že se postupně přestal téměř hýbat, nemohl chodit do práce ani pomáhat doma s malými dětmi. Upadal do deprese, protože žádný lékař či fyzioterapeut nemohl přijít na to, jak mu pomoct.

Po hasiči vystupuje seniorka a vypráví, jak jí krční svaly přestaly držet hlavu vzpřímeně. Když chtěla stát, musela si hlavu přidržovat rukama – a nikdo netušil, proč se jí to děje. Mluví také profesionální tenista či fotbalista, jimž chronické zranění už už ukončovalo kariéru.

Všechna vyprávění končí zhruba takto: „A pak jsem naštěstí potkal/a Michala Novotného, který mě vyléčil.“ Zní to trochu jako vyznání členů nějaké sekty, ale je mi jasné, že ti lidé mluví pravdu. I já mám totiž stejnou zkušenost. Michalem naordinované cviky mě zachránily před „nevyhnutelnou“ operací kolene a několik dalších lidí kolem mě zažilo podobný „zázrak“.

Je tedy Michal Novotný přece jen šaman? Pravda je mnohem nudnější – je neuvěřitelný dříč, absolutně soustředěný na svoji práci. Je také neúnavný student nejnovějších pokroků lékařské vědy a majitel databáze s dvaceti tisíci případy svých pacientů, do níž si pedantsky zapisuje průběh každé léčby a vyhodnocuje účinnost různých přístupů.

Jeho dříčství se projevilo i při psaní jeho prvotiny. Michal totiž od 16 let vyrůstal, studoval a dvacet pěl let pracoval ve Španělsku (nebo všude možně po světě). Proto psát knihu česky pro něj bylo nesmírně náročné, každá věta byla vydřená, a tak trvalo tři roky psaní a ladění, než Sport je bolest vyšla. Ale vzdát psaní nepřicházelo v úvahu; Michal spisovatelské řemeslo nakonec vydřel a je v něm už mnohem zdatnější.

Přiznám se, že mi zpočátku nebylo jasné, proč se Michal  umanutě snaží napsat knihu, když je to pro něj tak těžké. Přitom reklamu rozhodně nepotřebuje; zájemců o péči má řádově víc, než je v jeho silách zvládnout. Přivydělat si knižním honorářem také nepotřebuje.

Pak jsem pochopil, že jeho hlavním motivem je upřímná snaha předat své znalosti, a alespoň zprostředkovaně tak pomoct co nejvíc lidem. Vyprávěl mi, jak špatně nese pohled do inboxu na prosby lidí o ošetření, které sotva stíhá slušně odmítat.

Nejprve to zkoušel tak, že na Tenerife vedl tým fyzioterapeutů na klinice, kterou zafinancoval bohatý investor a která nesla jeho jméno. Michal ale po čase zjistil, že je sólový hráč: nebyl schopen přenést se přes fakt, že někdo jiný léčí jeho jménem – ale ne vždy stejně dobře (skromnost stranou).

Také ho trápilo, že místo kontaktu s pacienty tráví čas nad excelovými tabulkami a přichází o praxi. Z kliniky tedy po čase odešel a začal opět pracovat sám. A psát knihy. Když už nemůže sám léčit tisíce lidí, může jim aspoň dobře poradit v knize.

Po prvotině Sport je bolest, kde najdete komplexní esenci Michalova know-how, nyní v Melvilu vychází další, již specializovanější kniha nazvaná Kód zad. Na naší vzdělávací platformě Vyšší melvilí také najdete online kurz Záda bez bolesti.

Proč si zvolil zrovna toto téma, je asi  mnoha z nás bohužel jasné; bolest zad je nejčastější bolestí, kterou (nejen) Češi trpí. Pokud mezi ně patříte, kéž vám Michalova nová kniha pomůže.

Vít Šebor