„Cal Newport nejspíš vymyslel způsob, jak si nechat chytrý telefon a současně i zdravý rozum... Svůj přístup nazval digitální minimalismus, což v podstatě znamená používání technologií, ale s mnohem větším rozmyslem a plánem. Je to mnohem udržitelnější řešení než populární digitální detox, kdy jsou účastníci odpojeni zcela.“ – Fast Company

Digitální minimalisté jsou všude kolem nás. Jsou to klidní, spokojení lidé, kteří se umějí ponořit do rozhovoru, aniž by museli potají kontrolovat telefon. Dovedou se nechat zcela pohltit dobrou knihou, prací se dřevem nebo ranním během. Dokáží se bavit s přáteli i s rodinou a nic je nenutí akci dokumentovat. Nezažívají „strach, že jim něco uteče“, protože dobře vědí, které činnosti jim přinášejí smysl a uspokojení.

Úspěšný autor Hluboké práce nás ve své aktuální a alarmující knize seznamuje s koncepcí používání technologií, postavené na potlačení reflexního a kompulzivního chování.

Daniel Kahneman, nositel Nobelovy ceny za ekonomii, patří k jedněm z nejinspirativnějích myslitelů současnosti. Jeho "pop-science" kniha o tom, jak se my lidé v různých situacích rozhodujeme, je jakýmsi vyzyvatelem pro tradičně uznávané modely rozhodování a také vlastně i příručkou. Kahneman své myšlenky dlouho uplatňoval na polích ekonomie, medicíny a politiky, ale teprve nyní je skloubil do jedinečné knihy.

Autor nás v průlomové práci, kterou Nassim Taleb označuje za stejně významné dílo, jakým byl kdysi Freudův "Výklad snů", seznamuje se dvěma systémy, které řídí to, o čem přemýšlíme. Vtahuje nás do dialogu o tom, jak myslíme, a naznačuje, kde můžeme, a kde naopak v žádném případě nesmíme věřit intuici. Přináší různé techniky, které nám pomůžou se obrnit proti mentálním omylům. Kniha Thinking, Fast and Slow změní způsob, jakým přemýšlíme o myšlení.

V roce 2012 dostala kniha od redakce Hospodářských novin ocenění "Nejlepší ekonomická kniha roku 2012".

Dnešní generace otců je jiná, než byly naši dědové a otcové. Ráda si hraje. Jenže jak si smysluplně hrát v době, kdy téměř každý chlap sedí za počítačem a je tak napůl (anebo úplně) geek – technologický hračička? Anebo naopak: když jím není, ale jeho děti dokonale ovládají a používají ve třech letech zařízení, jejichž účelu sám nerozumí? Jak skloubit několik "smrtících" požadavků, které jsou na otce dnes kladeny? Jak 1. trávit s dětmi kvalitní čas. 2. něco s nimi společně tvořit, nejen konzumovat, 3. nenudit se u toho?

Ken Denmead, šéfredaktor rodičovského blogu pod legendárním časopisem Wired, přináší odpověď, a tou je kniha Geek Dad. Soubor desítek nesmírně zábavných, tvůrčích a technologicky vymakaných projektů, které baví otce, děti (pouze maminky kroutí hlavami). Předpokládáme, že v naší zemi, která má dlouhou tradici "udělej si sám", si kniha najde hodně příznivců. Jak se říká, co Čech, to kutil.

Postupně představíme některé z nejzajímavějších projektů z knihy.

Bohatě ilustrovaná, chytrá a vtipná knížka o tvoření, novátorství a plagiátorství v digitální době. Lze dnes vůbec být 100% původní? A má smysl o to usilovat? Austin Kleon dospívá k závěru, že absolutní původnost je nedosažitelný cíl. Tvorba je a bude VŽDY krádež. Podle Kleona jde o to, jak krást (=tvořit) se ctí: tedy tak, abychom navzdory všem výpůjčkám přinesli něco nového a měli z výsledků radost. Knížka je kongeniálním desaterem pro každého začínajícího spisovatele, muzikanta, výtvarníka, copywritera, bloggera, prostě tvůrce.

Zbraně vlivu jsou dnes již téměř klasickou knihou o přesvědčování a diplomatické manipulaci – neboli o persuasi. Její autor, Robert Cialdini přináší odpověď na otázku, proč a kdy lidé říkají „Ano“. Cialdini se tématem zabývá už desítky let, pořádá specializované kurzy a je jedním z nejcitovanějších psychologů v oboru. V knize čtenáři nabízí šest zbraní vlivu (vzájemnost, důslednost, autorita, společenská platnost, ojedinělost a přátelství), které každý může sám okamžitě začít uplatňovat a po jistém tréninku se tak stát nepřemožitelně přesvědčivým :) – tedy někým, kdo nebude odmítán a kdo se taky sám dokáže vyhnout tomu, aby se stal obětí manipulace.