„Jedna z nejdůležitějších knih, které jsem kdy četl – nepostradatelný návod, jak jasně přemýšlet o světě“  Bill Gates

Máte pocit, že se stav světa zhoršuje anebo se dokonce řítíme do záhuby? Pak patříte k většině, která se mýlí. Budete-li se zajímat o fakta, zjistíte, že je to trochu jinak. Vlastně ne trochu. Je to naopak.

Profesor Hans Rosling (†2017) byl švédský lékař, odborník na veřejné zdravotnictví ale taky vědec a skvělý vypravěč. Když jezdil po světě a přednášel, mluvil se studenty, kolegy, ale i se státníky či mocnými lidmi, všem kladl třináct stejných otázek. Zjistil, že většina z nás se nezávisle na úrovni vzdělání v pohledu na svět mýlí. Obrovské mezery v poznání jsou nejspíše způsobeny rychlými a velkými změnami (k lepšímu), které se na světě odehrály během posledních desetiletí.

Co myslíte, jak se za posledních dvacet let změnil počet lidí pod hranicí extrémní chudoby? Zvedl se, zůstal stejný, nebo se snížil?

V knize Superprognózy Tetlock (s novinářem Danem Gardnerem jako spoluautorem) nabízejí mistrovské dílo o předpovídání, které těží z desítek let výzkumů a také z výsledků velké prognostické soutěže, dotované americkou vládou. Projekt Dobrý úsudek (Good Judgement Project) angažoval desítky tisíc obyčejných lidí – včetně brooklynského filmaře, instalatéra v důchodu či bývalé tanečnice –, kteří dostali jediný úkol: předpovídat světové události. Někteří z dobrovolníků v tom byli neuvěřitelně dobří. Porazili nejen ostatní účastníky experimentu, ale i akademické experty, kolektivní úsudek finančních trhů, a dokonce byli lepší než analytici zpravodajských služeb s přístupem k tajným informacím. Autoři je nazvali „superpředpovídači“.

Jedna ze schopností, kterých si naše současná ekonomika nejvíce cení, je čím dál ojedinělejší. Když si ji osvojíte, dosáhnete výjimečných výsledků. Tzv. hluboká práce je schopnost soustředit se bez rozptylování na kognitivně náročné úkoly. Umožní vám rychle pochopit složité koncepty a vytvářet lepší výstupy v kratším čase. Díky hluboké práci se zlepšíte v tom, co ...

Jídlo na prvním místě není řadová kniha o paleostravě, zatížená mýty a chybnými interpretacemi, tohle je Melvilem pečlivě zvolený vstupní titul nabízející skutečnou životní změnu.

Všichni víme, že jídlo ovlivňuje kvalitu našeho života – ale jak velkou moc vlastně má? Melissa a Dallas vás přesvědčí, že mimořádnou. Jídlo na prvním místě je přehledný, čtivý a srozumitelný návod, díky kterému konečně pochopíte vzájemné reakce inzulínu, leptinu, kortizolu a glukagonu. Autoři vám na podkladě vědeckých výzkumů (včetně odkazů na ně uvedených v závěru knihy) a zkušeností desetitisíců jejich čtenářů předvedou, proč sacharidy v naší stravě nejsou tím nejpříznivějším palivem a že důmyslně sestavený jídelníček Whole30 je nejlepším způsobem, jak jíst a uzdravit se. Kniha se delší dobu pohybuje v žebříčcích bestselerů v New York Times, je i po roce a půl od vydání 106. nejprodávanější knihou v americkém Amazonu a má tamtéž 935 čtenářských recenzí s průměrným hodnocením 5/5, vysvětluje nejen teoretické výhody přechodu na Whole30 (tedy víceméně na paleostravu), ale nabízí i praktický postup, jak životní změnu začít. Množství receptů a tipů je doplněno vysvětlením, jak na jednotlivá jídla reaguje naše tělo. Sympatičtí autoři vás postupně a s humorem převedou k zdravým návykům, díky nimž dochází ke zlepšení stavu celého těla, hormonální rovnováze, ústupu zažívacích obtíží a redukci zánětlivých procesů.

Hartwigovi jsou tvrďáci. 30 dní jejich kůry je velmi náročný měsíc, ale jak sami říkají, je to pro vaše dobro: "Neodvažujte se namítat, že je to těžké. Skoncovat s heroinem je těžké. Porazit rakovinu je těžké. Pít kávu bez mléka NENÍ TĚŽKÉ.“

Mezník v pochopení sebe sama vycházející v edici Pod povrchem. Daniel E. Lieberman, vedoucí katedry evoluční biologie Harvardovy univerzity, lídr oboru, přezdívaný taky „profesor Barefoot“, představuje v populárně naučném a beletristicky čtivém díle lidské tělo během jeho milión let trvajícího vývoje. Protože, ač se nám to líbí nebo ne, jsme stále jen lehce obtloustlými, lysýmy a dvounohými primáty, kteří baží po cukru, soli a tuku. Avšak díky tlaku evoluce jsme se proměnili v primáty – chodíme vzpřímeně, jsme všežravci, naše chodidla a ruce jsou jiné, těla i mozky máme větší, a v neposlední řadě jsme schopni řeči a spolupráce. Z příběhu dávného vývoje se však Lieberman posouvá dále – do budoucnosti, a snaží se zodpovědět otázku, jak ovládnout další osud lidského druhu. Přesvědčivě uvádí, že prostředí, v kterém žijeme, není v souladu s paleolitickými těly, které jsme zdědili, a tento nesoulad vede k celé řadě častých zdravotních problémů. Pochopení evolučního dědictví je cestou, jak zajistit, aby se lidský druh vyvíjel dále a to k lepšímu.