Objevte (pre)historii v detailu, o kterém se vám dříve ani nesnilo

Vážení čtenáři,

vzpomenete si, jaká byla vaše první brigáda? Ve skladu, kavárně nebo obchodě? V mém případě šlo o něco neobvyklejšího: archeologický výzkum na okraji rodného Brna. Od té doby mě fascinace dávnověkem už neopustila.

Tím spíš mě uchvátila kniha profesorů Davida Graebera a Davida Wengrowa, kterou právě vydáváme pod českým názvem Úsvit všeho: Nová historie lidstva.

Při její četbě jsem se mnohokrát cítil jako hlavní protagonista Cimrmanova dramatu Hodina pravdy. Ten mimo jiné zjistí, že jeho otec je ve skutečnosti jeho syn. I tato kniha je místy překvapivě vtipná, jenže v tomto případě obdobně radikálně bortí mýty o vývoji lidské společnosti. 

Mýty, ve kterých jste byli vychováni vy, já, ale i autoři nejúspěšnějších světových historických bestsellerů a špičky současné vědy.

Všichni jsme třeba sžití s představou, že po většinu své existence žilo lidstvo v malých, rovnostářských tlupách lovců-sběračů. Tedy až do osudného objevu zemědělství, které nás vytrhlo z pomyslného ráje: rychle ovládlo svět a uvěznilo nás ve městech pod nadvládou panovníků, kněží a byrokratů.

Jenže nic z toho neplatí! Absolutní rovnostářství podle všeho nikdy neexistovalo.
Šíření zemědělství nebylo revolucí; trvalo tisíce let a některé dávné společnosti se od něj dokonce odvracely. Ani nejstarší města na světě nebudovali zemědělci, ale lovci a sběrači, mimo jiné na dnešní Ukrajině.

Podobných odhalení je kniha Úsvit všeho plná a rychle vás přesvědčí, že omílaný příběh o vývoji lidstva je oproti skutečnosti zcestný a navíc k uzoufání nudný.

Nassim Nicholas Taleb o ní prohlásil: „Tohle není kniha. Tohle je intelektuální hostina.“ A skutečně. Naservíruje před vámi rozmanité pochutiny z dávné minulosti, jejichž recepty však zůstávají platné dodnes – ať už jako inspirace, či naopak varování. 

Jen málokterá kniha o minulosti se tak hluboce dotýká našich vlastních, budoucích možností. 

Marek Vlha, šéfredaktor