Ediční plán

>>> A NEW YORK TIMES BESTSELLER <<< 

Stáří je přirozené a neodvratitelné, říkali. Musíme se s tím smířit, říkali. A kdo by taky chtěl žít do sta, když už je to stejně jen přežívání a žádná zábava, říkali. A pak šel kolem prof. David Sinclair a přidal se mezi špičkové vědce, kteří paradigma zpochybnili: stárnutí je nemoc – pojďme ji léčit.

Svůj profesní život zasvětil výzkumu mechanismu stárnutí a patří dnes mezi nejvýznačnější vědecké osobnosti v genetice a ve výzkumu dlouhověkosti. Ve své knize vás seznámí s posledními objevy těchto oborů, k nimž patří i jeho informační teorie stárnutí, i s tím, které z poznatků svého týmu sám aplikuje v životě. (Nešetří ani svého osmdesátiletého otce, který po čase začal opět vzpírat a podnikat desítky kilometrů dlouhé cyklistické výlety.)

Sinclairovo úsilí není namířeno primárně k posouvání hranice délky života (tzv. délka dožití, lifespan) – to už medicína zvládá dnes – ale především k prodloužení času, během něhož dokážeme mít aktivní a zdravý život (tzv. healthspan). Kniha je rozdělena na tři části: V části I se věnuje výzkumu a objevům, z nichž vyplývá, že stáří lze považovat za nemoc, která by se měla léčit. V části II se dozvíte o nově vyvíjených způsobech léčby a dozvíte se konkrétní kroky, které lze podniknout hned a jimiž můžeme stárnutí zpomalit, zastavit nebo zvrátit. Mohly by přinést konec stárnutí v podobě, na niž jsme zvyklí. V části III rozebírá možné scénáře, k nimž by takový převrat mohl vést, a navrhuje představu budoucnosti, k níž můžeme vzhlížet. Svět, ve kterém cesta k delšímu životu povede přes prodlužování zdravé délky života, tedy času stráveného bez nemocí či invalidity.

Kniha vyšla v originále v říjnu 2019 a stále se drží na vrcholu žebříčků v oboru genetiky, genetického zdraví a dlouhověkosti. Jestli si tedy chcete jednou povídat se svými pra-pra-vnuky (David svou knihu věnuje právě těm svým), měli byste se s jeho fascinujícími objevy seznámit.

David Sinclair je profesorem genetiky na Harvardské lékařské fakultě. Je také členem správní rady Americké federace pro výzkum stárnutí a za svůj výzkum a významné vědecké průlomy získal více než třicet pět ocenění. Podle časopisu Time patří mezi 100 nejvlivnějších lidí na světě a TOP 50 ve zdravotnictví.  Jeho práce byly představeny v magazínech Today, The Wall Street Journal, New York Times, Fortune a Newsweek. S manželkou a třemi dětmi žije v Bostonu, rád se věnuje pěší turistice a jízdě na kajaku.

Frontální výuka, náročná domácí příprava a hodnocení dané průměrem známek. Nic z toho už nemá podle Roberta Čapka v českém školství místo. Co takhle proměnit školní třídu v dílnou plnou radosti a spojit vzdělávání s pozitivními emocemi? Robert Čapek vám vysvětlí, že zdaleka nejvíce se žák naučí při tzv. činnostním učení, tedy ve chvíli, kdy si poznatky a zkušenosti osvojuje vlastní cestou. Z toho by měl vycházet i učitel, který může používat pro podporu odlišných stylů žáků řadu různých metod, od týmové spolupráce až po velmi efektivní vzájemné učení. Nikdy by naopak neměl žáky srovnávat mezi sebou nebo jim dávat špatné známky.

Ať už vstupujete do třídy v roli učitele poprvé, nebo už před katedrou stojíte dvacátým rokem, Robert Čapek vám dodá sílu a inspiraci k řadě změn. Naučí vás odhodit všechnu starou veteš – metody a postupy z 19. století a starší – a podnítí vás k hraní a práci, která bude pro vás i pro děti zábavou. Až se vás po přečtení této knihy na chodbě kolega zeptá, co jdete učit, už nikdy neřeknete: „probrat savce“ nebo „procvičit vyjmenovaná slova“. Pravděpodobně zazní: „Jdu předložit svým mladým kolegům zajímavý úkol a zapálit jejich srdce výzkumníka.“ Nebo: „Dnes ve svých žácích probudím kreativce.“

Robert Čapek (1967) – Legendární pedagog a psycholog, lektor a pravděpodobně nejlepší didaktik u nás. Jako učitel prošel zvláštní, základní, střední i vysokou školou. Získal řadu titulů „Nejoblíbenější učitel“ od žáků a „Nejhorší zaměstnanec“ od ředitelů, což ho vedlo k tomu, že začal psát pro učitele knihy, lektorovat ve sborovnách a tvářit se, že vzdělávání rozumí. Může to být i pravda.

„...Superhrdinové zachraňují svět. Ale znám někoho, kdo dokáže ještě více: je to učitel. Ten pomáhá svým žákům jejich vlastní světy objevovat a vytvářet. Za to si zasluhuje být oslavován a podporován, neboť není nic důležitějšího než vzdělávání nové generace. Učitel je jedním z nejdůležitějších dospělých v životě dítěte, také významným zdrojem sociálního učení, stejně jako pramenem informací o okolním světě. Učitelé by měli být ti nejlepší z nejlepších, znalci mnoha věd, přírodních, humanitních či pedagogických, které umně využívají ve prospěch svých žáků...“