Dovolte si cítit sladkobol
Milé čtenářky a milí čtenáři,
znáte scénu z pixarovského filmu V hlavě, v níž si slon Bing Bong, imaginární kamarád desetileté Riley, uvědomí, že už ho nikdo nepotřebuje? Usedne na okraj Propasti zapomnění a nechce jít dál. Vždy optimistická Radost se ho snaží rozveselit. Lechtá ho, tancuje, zpívá. Všechno marně. Vtom ke slonovi přistoupí Smutek, pochmurný a zavalitý, do té doby všem jen na obtíž.
Řekne mu, že jeho trápení rozumí. Chvíli si povídají. Pak si Bing Bong povzdechne, zvedne se a společně pokračují v cestě. Nepotřeboval rozveselit. Potřeboval si trochu posmutnit. Potřeboval rameno, na kterém se vypláče.
Ze všech stran se na nás hrne, že musíme být šťastní. Za každou cenu myslet pozitivně. #goodvibesonly. Na sociálních sítích jsou všichni „happy“, „blessed“ nebo „grateful“.
Smutek, stesk či melancholie se moc nenosí — společnost je často označuje za projev nízké psychické odolnosti, špatného nastavení mysli, či dokonce slabosti; bojíme se, že smutkem budeme druhé obtěžovat. Z toho důvodu tyto emoce nejenže neprojevujeme veřejně, ba co víc, často si je nedovolujeme cítit ani my sami. Zkrátka ho všemožně potlačujeme.
Ne tak Susan Cain, autorka fenomenální knihy Ticho. Susan odjakživa milovala mollovou hudbu, upršené dny a lyrickou poezii a často přemítala, jaké pocity to v ní vlastně vzbuzuje — byla v tu chvíli smutná, nebo šťastná? Nebo oboje naráz?
Odpovědi na tyto otázky hledala v sobě, v rozhovorech s jinými lidmi, v krásné i odborné literatuře, v náboženství a v umění i na místech trochu nečekaných — třeba v zařízeních paliativní péče. A na co přišla? To se dozvíte v její druhé knize s poetickým názvem Sladkobol.
Nebudu vám lhát — je to tak trochu jiná melvilovka, než na jaké jste zvyklí. Neporadí vám, jak ze svého života odstranit prokrastinaci, nenaučí vás mluvit anglicky, neřekne vám, jak se dožít sta let nebo docílit vyšší produktivity. Věnuje vám však něco stejně cenného: naučí vás pohlížet na smutek a bolest i z jejich pozitivní — nebo chcete-li sladké — stránky.
Dokáže vám, že všechny tyto emoce jsou nedílnou (a žádanou!) součástí našich životů. Díky stesku víme, na kom či čem nám skutečně záleží; nebýt touhy, jen těžko bychom prožívali intenzivní milostná vzplanutí. A smutek? Ten nám následně umožní vyrovnat se s tím, že vše jednou skončí.
A to není vše: všechny tyto pocity jsou mocnou hybnou silou, bez níž by nikdy nevznikla celá řada překrásných uměleckých děl — od písní Leonarda Cohena či Lany del Rey, přes Kunderovu Nesnesitelnou lehkost po bytí či nádherné básně Jiřího Ortena po výše jmenovaný film V hlavě, jehož autor je, dle svých vlastních slov, „melancholický do morku kostí“.
Přeji vám krásné léto a co nejvíce sladkých zážitků. A pokud v nich bude i trocha bolesti, nevadí. Třeba díky tomu v sobě objevíte netušené talenty.
Zuzana Kačerová
redaktorka knihy
Zjistěte i vy, jak nás touha a zármutek obohacují a dotvářejí
Susan Cain na výzkumech i dojemných příbězích ukazuje, že právě pocit sladkobolu v našich srdcích je skrytým zdrojem úžasných činů, mistrovských děl a milostných vzplanutí. Intimně vypráví o svém vztahu s matkou a nabízí poučení, že pokud nepřijmeme svůj vlastní zármutek, můžeme jej způsobit druhým.
V knize se dále dozvíte:
„Tato kniha má moc navždy změnit způsob, jakým vidíte okolní svět i svůj život.“