Trendy v non-fiction literatuře pohledem Víta Šebora
Vít Šebor je jedním ze dvou otců našeho nakladatelství a má velký podíl na tom, jaké knihy vydáváme. Dnes s ním nahlédneme za oponu – tam, kde se vybírají nové tituly. Která témata dnes ve společnosti nejvíce rezonují? Dá se odhadnout bestseller? A jaký největší propadák Melvil vydal?
Po jakém tématu je dnes v literatuře osobního rozvoje největší poptávka?
U nás jsou to v posledních letech knihy o zdraví, včetně toho duševního.
A které konkrétní tituly jsou nejúspěšnější?
Největší úspěch slaví ten titul, který vynese na světlo nějaký veřejně opomíjený problém, který ale ve skutečnosti trápí spoustu lidí. Dobrým příkladem je Proč spíme, jeden z našich největších bestsellerů vůbec. Zaslouženě úspěšné jsou také knihy, které se na známé zdravotní problémy podívají moderněji, ve světle nového vědeckého poznání, a poskytnou zásadně lepší rady, něž jaké kolovaly dosud. To je třeba případ Přežít nebo Sport je bolest.
Lze vysledovat i nějaký trend v čase?
V devadesátých letech nejvíc frčely – v souladu s duchem doby – instantní rady, jak rychle zbohatnout. To ještě Melvil neexistoval, založili jsme ho v roce 2007. Vyrostli jsme pak na knihách o osobní produktivitě, přičemž hlavními milníky pro nás byly Mít vše hotovo, Čtyřhodinový pracovní týden a Konec prokrastinace. Ne že by knihy s tímto tématem už nevycházely, ale neobsazují první příčky prodejnosti. Podobné je to s knihami o podnikání či s jinými pracovními tématy.
Proč myslíš, že se nejoblíbenější témata takto změnila?
Zřejmě lidé dnes proti dřívějším dekádám méně často pokládají svoji kariéru za nejdůležitější věc v životě, zato víc řeší celkovou spokojenost, životní well-being, kde je zdraví přirozeně na prvním místě. Také myslím, že dřív lidé měli větší tendenci považovat knihy o zdraví, zejména tom psychickém, za čtivo pro hypochondry. Mladší generace tímto předsudkem netrpí.
Knih o zdravém životní stylu vychází mnoho. Čím se liší ty, které vycházejí u Melvila.
Je pro nás důležité, aby byly založeny na ověřitelných faktech, na kvalitní vědě. Aby autor jen nezobecňoval svoji individuální zkušenost, nebyl dojmolog. O ezo žánru ani neumluvím, ten nám nesmí ani před dveře. Nejraději máme knihy od vědců, kteří jsou špičkou ve svém oboru, a přesto dokážou svoji knihu napsat tak, že je vědecky zásadní, a přesto čtivá i pro laika. To je případ třeba Těla sčítá rány nebo Myšlení rychlé a pomalé.
„Poměr knih, které nám někdo nabídne, a těch skutečně vydaných, bude tak sto ku jedné.“
Dá se dopředu poznat, jak bude kniha úspěšná?
Kdyby to šlo, je každý nakladatel miliardář :) Ale postupně člověk získá – draze nabyté – zkušenosti a intuici. My už málokdy vydáme skutečný propadák, který by si skoro nikdo nekoupil, a plus mínus tušíme, zda má kniha velký potenciál, nebo je spíš pro menšinu. Ale i tak nás mnohé tituly zaskočily.
Které třeba?
Třeba Petru Ludwigovi jsme říkali: “Hele, tvůj Konec prokrastinace může být slušně prodejný titul, ale že by z toho byl bestseller a prodali bychom třeba 20 tisíc, tak s tím moc nepočítej.” No, a prodali jsme už 138 tisíc kopií.
A co byl naopak nečekaný propadák?
Ještě v počátcích Melvilu jsme vydali knihu Z Hubeňoura tlouštíkem a zase zpátky. Říkali jsem si: hubnout chce půlka národa, je to vtipný, originální, to bude určitě trhák. O pět let později jsme půlku nákladu dávali do sběru. Takhle jednoduše to prostě nefunguje.
Odhadneš, kolik knížek už jsme v ediční radě hodnotili a nakonec zamítli?
Poměr knih, které nám někdo nabídne (větší část agentury, menší rovnou autoři), a těch skutečně vydaných, bude tak sto ku jedné.
Nedávno jsi vypustil do světa i nový podcast Melvil Papers, jedná se o další trend? Povíš nám o něm víc?
Podcast tvořím s kolegyní Zuzkou Kačerovou a chceme v něm stravitelně předávat klíčové myšlenky z našich knížek, zejména novinek. Někdy pozveme na rozhovor autora, jindy si budeme o tématu vykládat my dva. Některé díly asi z žádné naší knihy vycházet nebudou, jen nám daná osobnost či téma přišly dost „melvilí“. Chceme být prostě našim čtenářům zase o něco blíž; a ano, samozřejmě je třeba i nalákat na čtení nebo poslech daných knih.
